510b10cd11153.jpg
Štefanová 7.- 9. 8. 2015
Celých 8 let jsem toužila po tom, projít si Fatranskou hřebenovku od Velkého Kriváně po Stoh…splnilo se mi to tento srpen…ale jak to všechno začalo?

Touto fotkou…
Terchová 2007.JPG
kterou jsem z posledních sil vyfotila při výšlapu na Velký Rozutec, kam jsem se vydala naprosto naivně s našimi přáteli v nádherném září 2007. Tehdy jsme za jeden den bravurně zvládli Dolné, Nové i Horné diery z Terchovej a v Medzirozsutcích jsme se rozhodli samozřejmě pro ten Velký!!!  To už taková sláva nebyla, dodnes to mám ve své síni slávy jako „životní výkon č.1“ (další den jsem měla problém úplně s každým pohybem), ale naprosto mě fascinovala ona vrcholová cestička přes několik protějších vrcholů a slíbila jsem si, že se tam prostě někdy musím vrátit a celé si to projít.

Intenzivněji jsem nad tím začala přemýšlet na začátku těchto prázdnin a to i přesto, že po několika letech poměrného klidu mých artrotických kolen se jedno z nich probudilo a při jakémkoli stoupání, jak v terénu, tak do schodů, mě v něm občas zákeřně bodlo. A to každý den. Našla jsem vhodné ubytování na dvě noci ve Štefanovej, nachystala mapky na dva dny, jeden den sranda procházka po žebřících v Nových dierách a další věnovaný celodenní túrce…a začala jsem se těšit.. tedy až do telefonátu z místa ubytování den před odjezdem, kdy mi „ujo“ sdělil, že pro nás nemá pokoj, „že sa čosi poondilo“…a já na to, že to mi opravdu, ale opravdu nemůže udělat, že se na to moc těšííííme!!! Tak tedy nějakým kouzlem vykouzlil pokojíček…a my jsme v pátek ráno vyrazili .
penzion Muráň

penzion Muráň

výhled z okna p

výhled z okna p

Penzion Muráň ve Štefanovej doporučuji, milí lidé, čisto a útulno, domácí strava…výborné místní nefiltrované pivo…ze všech stran němčina…výhled na Rozutec a Stoh…jen na snídani radno vyrazit co nejdříve…dokud je co si ze švédského stolíku nabrat…
Kolem poledne jsme přímo od penzionu po žluté vyrazili…asi jen kilometřík a napojili jsme se na trasu Naučného chodníka Diery. Železné žebříky, dlouhé i vysoké, někde jen do skal připevněné řetězy…nic pro klouzavé tenisky a lidi bojící se výšek, pořádně jsem si tam protáhla tělo . Bylo tam krásně a velice příjemně, zatímco všude jinde už měsíc panovala každodenní vedra v průměru 35°C, tam, mezi skalami, kolem vody a ve stínu bylo moc dobře. Jen té vody, díky dlouhotrvajícímu suchu, bylo asi méně než je tam běžné. Trasa nad soustavou vodopádků končí kousek od Sedla Medzirozsutce s krásným výhledem na Malý Rozutec 1343m. Zpět trošku jinou trasou, dohromady cca 5 km. Koleno vydrželo, uvidíme zítra .
k Dieram

k Dieram

5.JPG
6.JPG
3.JPG
7.jpg
7-2.JPG
9.JPG
Malý Rozsutec

Malý Rozsutec

Den D začal- jak jinak- opět blankytnou oblohou a na základně ve Štefanovej se teplota rychle šplhala přes třicítku. Autem jsme popojeli k chatě Vrátna 750m, ke spodní stanici lanovky a bratru za 8,50 éček/ ks jsme prvními kabinkami vyjeli na Snilovské sedlo 1520m.
11.JPG
12.JPG
Většina turistů se vydala k nejvyššímu vrcholu Malé Fatry- Velkému Kriváni 1709m a my s nimi. Nádherné výhledy, horská květena, teplota vzduchu lehce přes 20°C…paráda…. Když jsme se dostali na řadu na vrcholové fotografování a nabažení se místa, sestoupili jsme opět do Snilovského sedla a vydali se na Chleb 1647m
cestou na Velký Kriváň
cestou na Velký Kriváň
Velký Kriváň

Velký Kriváň

ohlédnutí za Velkým Kriváněm
ohlédnutí za Velkým Kriváněm
západní pohledy

západní pohledy

Pekelník a Malý Kriváň
dobytí nejvyššího vrcholu Malé Fatry
dobytí nejvyššího vrcholu Malé Fatry
trasa jako na dlani
trasa jako na dlani
a z Kriváně k Chlebu
a z Kriváně k Chlebu
Následoval vrchol Hromové 1636m…jenom jsem si chrochtala, větřík povíval, cvrčci se předháněli ve cvrkání, motýli taky nevěděli jak zaujmout, kytek jaké se v nížinách nepotkají, málo lidí, koleno se nehlásilo, na obě strany se klikatila vysněná hřebenovka…
Hromové

Hromové

10.JPG
13.JPG
17.JPG
23.JPG
28.jpg
20.JPG
…Steny južný vrchol 1572m…Steny severný vrchol 1535m…svačinka…klidný sestup na Poludňový Grúň 1460m. Tam jsem začala být trochu nervozní z nastalých pohledů na zbytek trasy. Před námi se začal tyčit Stoh…a to opravdu zgruntu, protože výšlap k němu měl začínat po prudkém klesání z Poludňového Grúně z nějakých 1200m a Stoh má 1608m. Převýšení je na necelém 1 km trasy a bylo podrobně vidět, jak trasa vede. Metr po metru do kopce, ani krok oddych, přiznala jsem mírnou únavu a taky jsem myslela na to, že jsme tak lehce přes polovinu celkové trasy, velká flaška s vodou už taky moc plná nebyla a nahoře hospoda taky ne.
Steny- južný vrchol
Steny- južný vrchol
Steny

Steny

Steny- severný vrchol
Steny- severný vrchol
Hromové, Chleb a V. Kriváň
Hromové, Chleb a V. Kriváň
průhled na Velký Rozsutec
průhled na Velký Rozsutec
Velký Rozsutec a Stoh
Velký Rozsutec a Stoh
Steny- severný vrchol
Steny- severný vrchol
impozantní Stoh
impozantní Stoh
32.JPG
Velký Rozsutec a Stoh
Velký Rozsutec a Stoh
To všechno vedlo k tomu, že jsem se v tom sedýlku mezi vrcholy rozhodla, že si impozantní a prudce se vzpínající Stoh bohužel nechám ujít, že bych to nedala . Sen prostě nebude úplný . Tak už to někdy bývá…škoda…
Stoh!!!

Stoh!!!

Životní výkon č.2: výstup i sestup na Stoh!!! Manžel mě vyloženě psychickým nátlakem donutil k výstupu( takové to: jsi tak blízko, budeš toho navždy litovat, žes do toho nešla, já tam tedy jdu…dám Ti i svou vodu…atd), popohnal mě holí a já jsem s výrazem trpitele vyrazila. Na začátku stoupání, jako velký bonus, který jinde nebyl, byly plantáže výborných malin a borůvek, díky tomu osvěžení jsem to asi taky dala. Potkávali jsme sem tam nějaké turisty v protisměru, kteří měli plné kecky prudkého sestupu a na pozdrav odpovídali…raději 2x nahoru, než sešup dolů!!! Několikrát jsem se sama sebe ptala, kdo to celé proboha vymyslel, takovou sebedestrukci…a taky, že ne každý můj nápad musí být dobrý…Nahoře jsem objala vrcholovou značku, důkazné focení, pohled na Velký Rozutec z očí do očí( je jen o 1 metr vyšší), krátké poklábosení s asi 4 dalšími, povalujícími se zde turisty…a stejnou cestou( o to horší, věděli jsme do čeho jdeme), zpět.
Velký Rozsutec ze Stohu
Velký Rozsutec ze Stohu
pohled na celodenní hřebenovku ze Stohu
pohled na celodenní hřebenovku ze Stohu
Dole za odměnu další dávka malin a borůvek , prudkým stoupákem zpět na Poludňový Grúň, kde na rozcestí jsme se vydali na Chatu na Grúni. Vlastně od rozhodnutí vystoupat na Stoh mě vedla vidina chlazené Kofoly a ta zesilovala každým krokem, chata, prý nejhezčí v Malé Fatře, byla z vrchu krásně vidět, tak jsme začali sestupovat…spíš tedy padat, protože sestup byl po sjezdovce, na 1 km vzdálenosti 500m převýšení!!!
Poludňový Grůň

Poludňový Grůň

a směr chata na Grúni
a směr chata na Grúni
konec galejí, zasloužené občerstvení
konec galejí, zasloužené občerstvení
Životní výkon č. 3: Kolena mi doslova vařila, nebýt trekových holí, tak asi jedu po zadku až dolů…ale je pravda, že při vší té bídě jsem radši slézala dolů, než jít tohle nahoru!!!
Chata na Grúni je opravdu krásná, alpského stylu a hlavně s hektolitry Kofoly!!! Tam jsem stabilizovala kolena a ukecala je na zbylé cca 2 km příjemnou lesní trasou pod lanovku k autu, které tam na nás věrně čekalo jako jedno z posledních. Nevím jestli jsme tomu nějak unikli (samozřejmě nechtěně ), ale za parkování jsme neplatili .

Zhodnotila bych to asi takhle: splněný sen díky fakt dobrým botám a trekovým holím( na značce ani barvě fakt nezáleží ), samozřejmě počasí a dobře naladěný manžel hrají také velkou roli.
Těch nádherných cca 15 km( hore- dole) jsme si užívali cca 9 hodin .
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one